Systém fungování států a jejich přeformátovávání

Pojďme se zamyslet, jak asi probíhá systém fungování světa a jak ovlivňuje i náš národ. První moment, který bychom měli vzít v potaz je to, že je možná nějaká centrální moc, jež je schopna ovlivňovat veškeré národy (státy) a vztahy mezi nimi. Ten systém si můžeme přirovnat třeba k chodu ohromného rodinného domu, který je někým veden a obsluhován.

Každá místnost, pokoj, komůrka, sklep, půda, garáž (státy) mají svou důležitou funkci, aby dům mohl správně plnit přidělenou roli. Charakteristické pro odlišně staré domy je jejich rozdílné dispoziční řešení, velikost jednotlivých světnic i jejich počet. Tato rozdílnost v sobě skrývá technologickou vyspělost, způsob žití rodin, způsob trávení volného času aj. jako odraz tehdejší doby. Uživatelé konkrétních místností mají vyzrálost, vzdělání (poskytnuté znalosti) a morálku jen na té výši, aby byli schopni pouze naplnit očekávanou funkčnost té svěřené části domu.

Každý systém má jen určitou životnost

Obsluha občas nutně musí přikročit k jeho skokové větší přestavbě z objektivních důvodů, jako jsou např. změna přírodních vlivů (cyklů), změna znalostí a vyspělosti osob v daných místnostech, posun v technologiích nekoresponduje se současným dispozičním řešením a také jednoduše proto, že doteď fungující systém se již vyčerpal, doslova přežil. Jinými slovy, dům již není schopen v nově vzniklých reáliích držet pohromadě a bezproblémově plnit svou funkci, pro kterou byl vystaven.

Z tohoto důvodu dochází k nutné přestavbě nemovitosti (světa). Tam, kde dodnes býval obývací pokoj, je v budoucnu počítáno, díky vybudování nových příček, s několika novými světnicemi, jakých je mnoho dalších. Jinde se mezi několika pokoji vybourají ve zdech otvory pro osazení dveří, a tak vznikne nový komplex místností vhodný pro častější vzájemnou komunikaci, tzn. užší spolupráci. Takže takovouto rekonstrukcí nedochází pouze ke stavebním změnám, ale začnou se měnit i vztahy uvnitř celého objektu.

Nové místnosti, nová impéria a tak pořád dokola

V různých časových etapách také dochází k posunu v roli, ke které byla stavba vytvořena, tzn. z rodinného domu bude vznikat třeba chlív. Aby mohlo dojít k takovému posunu, tak je třeba vytvořit záminku/ky, aby uživatelé tohoto stavení akceptovali nové postupy pro např. zednické práce, vytápění, přístup k vodě aj. K tomu v reálném světě slouží různé nátlakové metody jako lokální války, světová válka, terorismus a také samozřejmě různé epidemie či pandemie. Každý stát má vyčleněnou skupinu osob, která zavedení těchto postupů prosazuje, tzv. ELITU.

Evropa na konci 18. století

Na příměru „domu“ jsme si ukázali pravděpodobný systém ovládání světa, a tak bychom mohli přistoupit k tomu, jak vzhledem k těmto skutečnostem lze chránit naše národní zájmy. Z výše napsaného vyplývá, že již nějaký scénář pro náš region byl vypracován a už dávno dochází k jeho prosazování.

Nejdůležitější ze všeho je mít takové vedení země, které chápe budoucí procesy v úplné celistvosti a nikoliv jen určité vytržené části, které si následně ani neumí poskládat dohromady, tudíž se stává pouhou loutkou pro ty, kteří procesům kompletně rozumějí. Toto je první předpoklad. Druhá zásadní věc je, aby bylo pronárodní, protože potom je šance, že pro národ z onoho procesu vytěží maximum pozitivního a snaží se minimalizovat negativní dopady. V opačném případě takové vedení neprosazuje zájmy vlastního národa, ale zájmy nějakého ekonomického subjektu nebo jiné moci, kterého fakticky (ale skrytě) zastupuje.

Česká republika – území se státností, ale bez jakékoliv suverenity

Naše současné vedení (Babiš, Zeman) vykazuje aspekty pronárodní politiky, ale nenechme se ukolébat. Na jejich způsobu zvládání té uměle vyvolané krize Covid-19 se viditelně projevuje povinnost skládat účty cizí moci, což není jejich chybou, ale objektivní danost postavení ČR ve světové politice. Toto už je trochu zase jiné téma, tak třeba o tomto příště.

    Kolektiv VC

PŘISPĚT PŘISPĚT